Letos jsem usilovně přemýšlela nad tím, jak by měl vypadat letošní adventní kalendář, protože už bude pro dva. Chtěla jsem dostatek prostoru pro všemožné dárečky. A tak došlo na adventní poštovní schránku. Ano, proběhly pokusy o výrobu vlastní, dokonce už jsem měla jeden rozpracovaný model doma. A pak jsem v Nanu Nana objevila schránku hotovou a bylo jasno. Chtěla jsem jí prostě mít krásnou. Do téhle jsem se absolutně zamilovala a ta mnou vyrobená se mi přestala líbit.
Schránka se objeví v pokojíku kluků 1.12. ráno, když zrovna nebude hlava rodiny doma, takže vyvstal problém s instalací, protože na rovinu přiznávám, že v tomhle fakt nejsem dobrá. Můj šikovný manžel si ale poradil. Schránku jsme přilepili k plastové trubce a obalili krepovým papírem. Rozšířenou část trubky tatínek uřízl a jako malý stojánek už o víkendu přilepil k podlaze vedle Matýskovo postele. Stojánek teď zakrývá chytře umístěné houpací křeslo, takže starší synátor nemá nejmenší tušení. A já tam schránku pak jednoduše nabodnu.
Výhodou adventní pošty je, že dárky budu pěkně vytahovat potají každý večer a nemusím mít vše nachystáno najednou. Přiznám se, že letos to byl docela oříšek. Starší syn má na seznamu pro Ježíška jen tři dárky (i když ne zrovna z levného kraje), ten mladší zas ještě kopu dárků pod stromečkem neocení, naopak si myslím, že by si to pořádně neužil. Takže jsem se snažila ten adventní čas do vánoc oběma trochu zpříjemnit různými dárky, aby si užili celý měsíc a pod stromeček jen pár, ale pořádných, darů.
Pro toho staršího to šlo samozřejmě lépe, u mladšího to byl občas oříšek. A vlastně pořád nejsem hotová, ještě pár kousků chybí. Ale jinak si myslím, že jsem jim tu adventní poštu připravila docela štědrou. Někdy dárek pro každého zvlášť, někdy dárek společný, jako třeba koupací blbinky.
A jsou výýýýborné. Včera jsme u televize zobali všichni včetně babičky.
Schránka se objeví v pokojíku kluků 1.12. ráno, když zrovna nebude hlava rodiny doma, takže vyvstal problém s instalací, protože na rovinu přiznávám, že v tomhle fakt nejsem dobrá. Můj šikovný manžel si ale poradil. Schránku jsme přilepili k plastové trubce a obalili krepovým papírem. Rozšířenou část trubky tatínek uřízl a jako malý stojánek už o víkendu přilepil k podlaze vedle Matýskovo postele. Stojánek teď zakrývá chytře umístěné houpací křeslo, takže starší synátor nemá nejmenší tušení. A já tam schránku pak jednoduše nabodnu.
A když se všude rozsvěcely první svíčky na adventních věncích, já se pustila do pečení rohlíčků. Jen tak na zkoušku. Protože jsem si rozšířila sbírku kuchařek o nový kousek a naprosto mě dostala varianta mých nejoblíbenějších rohlíčků - z pistácií. Pistácie jsou jediné oříšky, které mám ráda. Ostatní nejím, jen rozemleté ve vánočním cukroví.
Takže pistáciové rohlíčky jsem musela hned zkusit, nedalo se čekat do vánoc. A jsou výýýýborné. Včera jsme u televize zobali všichni včetně babičky.
Recept je od Coolinářky.
Určitě si je upečte, já se chystám na dvojnásobnou dávku.
A já si uvařím kávičku, zakousnu rohlíček a pustím se do adventního seznamu, abych jim ty dárky pěkně nadávkovala.
Komentáře
Okomentovat